Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rock a jeho hranice, díl druhý. Od progrocku koketujícího s djentem, přes melancholické indie, až po zvukově vymazlenou psychedelii. V rámci domácích kytarovek byla nadílka roku 2021 plná diverzity.
Letos vyšlo celkem dost desek, které se nějakým způsobem motají kolem alternativního/indie rocku a melancholie. Výčet bych mohl začít klidně abecedně od ALTERCAST, BARE ESCAPE a pokračovat dál. Nic jsem si ale nezamiloval tak, jako poslední TRUE FIR. „Second-Guessing“ mě vrací do zlatých devadesátek, kdy své nejlepší desky vydávaly nezávislé indie, které čerpaly z té melancholičtější strany grunge vlny, zasněnosti THE CURE a emařské pocitovosti. Pražákům se podařilo natočit chytře složenou desku, jejíž skladby mě neopouštějí ani více jak rok po vydání.
https://stoned-to-death.bandcamp.com/album/second-guessing
Dokonale zprodukovaná a notně psychedelická parafráze na soundtracky typu PULP FICTION. Hypnotická směsice zefektovaných kytar, hammondek a utahaných rytmů možná nedosahuje výše zmíněné soundtrackové hitovosti, ale nijak to nesnižuje filmový dojem, jakým deska „Your Blood My Veins“ působí. Právě celkový sounddesign tady tvoří opravdu významnou složku. Vzpomenete si chvílemi na Nicka Cavea & BED SEEDS nebo SWANS. KILL THE DANDIES! si plně uvědomují, že méně je více. Soustředí se na detaily. Některé zvuky je těžké identifikovat, jiné jednoznačně odkazují prostřednictvím kytary nebo syntezátorů někam k osmdesátkám i sedmdesátkám. Přičtěte silně stylizovaný vokál a máte kapelu, která je v rámci domácí scény naprosto unikátní.
https://killthedandies.bandcamp.com/album/your-blood-my-veins
Čtěte také: Stručný průvodce kvalitní domácí hudbou 2021 - kapitola 3 - Když se řekne rock...
Hudební podivnost, která sousloví „svojská hudba“ vdechuje nové významy. Surrealistické texty a zvuk, ve kterém místy nelze rozeznat zprasené violoncello od kytary. Kňouravé smyčce tu tvoří velkorysé zvukomalby, které mi připomínají výjevy ze Švankmajerových filmů. Nic tu není tak, jak by mělo být. Přeslazený hlas na vás cukruje za doprovodu zvuků, které ze všeho nejméně připomínají rockovou kapelu. Epické načančané aranže se tu prolínají se špínou a disharmonií narušující hudební realitu krásného dne. Hudební beatnictví současnosti. Slunné letní poledne, ve kterém sladce páchne opodál se rozkládající zdechlina.
https://nauzea-orchestra.bandcamp.com
Generační výpověď vyprávěná skrze postpunkový neforemný cajdáky. Český texty ze života, plný úzkosti, nejistoty, ale i nihilismu a třeba i vysněných nadějí, mě baví jako málokterý z poslední doby. Ve specifický poetice se mísí obyčejnost příběhů, mladistvá drzost a rebelantství vyprávěné přímým leč dostatečně zajímavým způsobem. Témata dokonale podporuje hudba. Ačkoliv deska není nijak tvrdá, je v ní přítomna sympatická hrubost a neotesanost.
https://plusminusnula.bandcamp.com/album/nov-zpr-vy-dn
Po většinu času instrumentální progresivní rock moderního střihu, který si pohrává s éterickou sólovou kytarou odkazující někam k postrockové epičnosti. Občas mě napadá otázka, jestli ten nabasovaný rytmický tep celého alba odkazující k djentu není moc na sílu a jaké by to vlastně bylo bez něj. Zvukové zpracování se snaží držet krok se světem a lze bez debat říci, že se to daří. Stejně tak se povedlo i dotáhnout sérii hostů, kteří celek obohacují o spoustu malých zajímavostí. Ať už jde o sóla Sama Vallena nebo Martina Schustera nebo vokály Báry Liškové. BETWEEN THE PLANETS se podařilo i tentokrát spojit atmosférické plochy, současný sound a džndžn rytmiku.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
